Chuang-po Čchuan-sin-fa-jao

Zenové učení mistra Chuang-po

1. část

Sbírka kázání a rozhovorů, které zaznamenal Pchej-siou při svém pobytu ve městě Ťin-čou

Mistr mi řekl: Všichni Buddhové a všechny vnímavé bytosti nejsou ničím jiným než Jedinou Myslí a mimo ni nic neexistuje. Tato Mysl je bez počátku, nezrozená a nezničitelná. Není ani barevná nebo bez barvy, nemá tvaru ani vzhledu. Nepatří do žádné kategorie existujících nebo neexistujících věcí, nelze ji brát jako novou nebo starou. Není ani dlouhá ani krátká, ani velká ani malá, protože překonává všechny míry, jména, rozměry a přirovnání. Je prostě tím, co vidíte před sebou - a počnete-li o tom přemýšlet, padáte do omylu. Je jako nekonečná prázdnota, kterou nelze změřit ani nijak obsáhnout. á mysl sama o sobě je Buddhou a není rozdílu mezi Buddhou a vnímavými bytostmi, ale vnímavé bytosti jsou připoutány k formám a hledají Buddhovství vůkol. A tím hledáním jej ztrácí, protože používají Buddhy k tomu, aby našli Buddhu a používají mysli, aby dosáhli Mysli. A i když se budou vrcholně usilovat po celé věky, nebudou moci tohoto dosáhnout. Oni neví, že když zarazí koncepční myšlenku a zapomenou na úzkostnou touhu, pak se jim Buddha zjeví, protože tato Mysl je Buddhou a Buddhou jsou všechny živé bytosti. Projevení se v běžných bytostech není o nic menší a projevení se v Buddhovi není o nic velkolepější.

Ohledně cvičení šesti páramit (ctností) a bezpočtu podobných praktik, či získávání bezpočtu zásluh, pokud nejste celiství zcela od základu a v každém ohledu, pak byste se neměli pokoušet doplnit a dosáhnout dokonalosti takovými nesmyslnými praktikami. Vyvstane-li příležitost k tomu, abyste je cvičili, procvičujte je, a pokud ne, zůstaňte v klidu. Nejste-li absolutně přesvědčeni, že Mysl je Buddha a jste-li připoutáni k formám, cvičením a záslužným činům, pak je způsob Vašeho myšlení špatný, nesprávný a zcela neslučitelný se Stezkou. Mysl je Buddha, není jiných Buddhů ani myslí. Je jasná bez skvrn, formy či jakéhokoliv tvaru. Používat mysl ke koncepčnímu myšlení znamená přestat si všímat podstaty a připoutat se k formě. Vždy-existující Buddha ale není Buddhou formy či upnutí se. Cvičit šest páramit a tisíce podobných cvičení se záměrem stát se Buddhou je pokrok postupný, ale Věčný Buddha není postupný Buddha. Pouze se probudit k Jediné Mysli. Pak není už třeba dosahovat čehokoliv jiného. Toto je skutečný Buddha. Buddha a všechny vnímavé bytosti jsou Jedinou Myslí a ničím jiným.

Mysl je jako prázdnota, kde není zmatků ani zla, ve které obíhá slunce prosvětlující čtyři kouty světa. A proto, když slunce vyjde a ozáří zemi, prázdnota více zářivosti nezíská, a po západu slunce neztemní. Fenomény světla a stínu alternují jeden s druhým, ale podstata zůstává stejná, nezměněná. A tak je tomu s Myslí Buddhy a vnímavými bytostmi. Pokud pohlížíte na Buddhu jako na čistý, zářivý nebo Posvěcený zjev, a na vnímavé bytosti jako na nečisté, temné a zdánlivě smrtelné zjevy, pak čerpáte z koncepčního myšlení pramenícího z připoutanosti k formě, a toto vám zabrání dosáhnouti nejvyšší vědění, i kdyby jste prošli tolika aeony, kolik je zrnek písku v Ganze. Je jen Jediná Mysl a nic jiného, na co je třeba se soustředit, protože tato Mysl je Buddhou. A neprobudíte-li se k podstatě této Mysli, zamlžíte Ji koncepčními myšlenkami a budete hledat Buddhu mimo sebe; zůstanete připoutáni k formám a nábožným praktikám atd., což je škodlivé a vůbec ne cestou k nejvyššímu poznání.

Obětování všem Buddhům vesmíru není rovno obětování jedinému poutníkovi Stezky, který vyloučil koncepční myšlenku. Proč? Protože takový student již nemá žádných konceptů. Podstata Absolutna je vnitřně jako dřevo nebo kámen, tedy bez hnutí a vně jako prázdnota, tedy bez pout a omezení. Není ani subjektivní ani objektivní, bez určitého umístění, je bez formy a nemůže zmizet. Ti, kteří k ní pospíchají, se neodváží vstoupit, protože se obávají vejít do prázdnoty, kde není se čeho chytit; ničeho, co by zastavilo jejich pád. A tak pokukují po okraji a vyhledávají duchovní obnovu. To poukazuji na ty, kteří chtějí takového cíle dosáhnout pomocí vědění. A tak těch, kteří hledají cíl pomocí vědění je velmi mnoho (jako chlupů v kožichu), zatímco těch, kteří obdrží poznání Stezky intuitivním způsobem, je velmi málo (rohy).

Maňdžušrí představuje fundamentální zákon a Samantabhadra činnost. Prvním je míněn zákon skutečné a neomezené prázdnoty a tím druhým nekonečná činnost za sférou forem. Avalókitéšvara představuje nekonečný soucit, Mahásthama velikou moudrost a Vimalakírti neposkvrněné jméno. Neposkvrněné poukazuje na skutečnou podstatu věcí, zatímco jméno představuje formu, přestože forma je skutečně jednotná s opravdovou podstatou, zde používáme termínu "neposkvrněné jméno".

Neposkvrněné zde poukazuje na skutečnou podstatu věcí, zatímco jméno znamená formu, přesto je forma skutečně jednotná s opravdovou podstatou a proto tedy spojený termín "neposkvrněné jméno". Všechny kvality, typické pro velké Bódhisattvy, jsou obsaženy v lidech a nelze je oddělit od Jediné Mysli. Probuďte se k nim a je to tady. Vy, studenti Stezky, kteří se k ní neprobouzíte ve vlastních myslích a jste připoutáni k vnějším formám či hledáte cosi objektivního mimo vlastní mysli, vy jste se ke Stezce obrátili zády. Písek Gangy Buddha o tomto písku prohlásil: "Kdyby všichni Buddhové a Bódhisattvové s Indrou a všemi bohy po něm přešli, písek by nic nenamítal, a kdyby dobytče, ovce, žáby či hmyz po něm putovali, písek by se nerozhněval. Po drahokamech a vůních netouží a pro smrdutou špínu hnoje a moči nemá ošklivost."

Tato Mysl není žádná mysl koncepčních myšlenek a je zcela odtažena od formy. Takže Buddhové a vnímavé bytosti se vůbec neliší. Dokážete-li se pouze zbavit koncepčních myšlenek, pak jste dosáhli všeho. Ale pokud vy, studenti Stezky, jste se koncepčních myšlenek bleskem nezbavili, nikdy toho nedosáhnete i kdyby jste se o to snažili po celé Leony. Utopeni v záslužných praktikách Třech Vozů, nebudete schopni Osvícení dosáhnout. Nicméně, k realizaci Jediné Mysli může dojít po kratší nebo delší periodě. Existují tací, kteří po vyslechnutí těchto slov se koncepčních myšlenek zbaví bleskem, a jsou jiní, kteří tak učiní po absolvování Deseti Věr, Deseti Stadií, Deseti Činností a po Deseti Záslužných Činech. A jiní toho dosahují projitím Deseti Stadií Bódhisattvy a jeho pokrokem. Ale ať už lidé překonají koncepční myšlenky v kratší či delší době, výsledkem je stav BYTÍ, v tom již není snaživého cvičení ani činu uvědomování. To, že v tomto stavu není čeho dosáhnout, nejsou plané řeči, nýbrž pravda. A co víc, dosáhnete-li vašeho cíle prostým zábleskem nebo absolvováním Deseti Stadií pokroku Bódhisattvy, výsledek bude stejný, protože tento stav bytí nepřipouští žádné stupně, takže ta druhá metoda je obohacena pouze o zbytečná utrpení a těžkostí.

Pěstování dobra či zla, jedno i druhé obsahuje připoutání k formě. Ti, připoutaní k formě činící zlo, musí projít zbytečně mnoha inkarnacemi, a ostatní, připoutaní k formě činící dobro, se stejně zbytečně vystavují strádání a těžkostem. V obou případech je lepší dosáhnout náhlé seberealizace a chopit se fundamentální Dharmy.

Tato Dharma je Mysl, za kterou není žádné Dharmy a tato Mysl je Dharmou, za kterou není žádné mysli. Mysl sama o sobě není myslí, ale také není ne-myslí. Říci, že Mysl je žádná mysl, už připouští cosi, že existuje. Nechť je toto v tichostí pochopeno a nic víc. Pryč se vším myšlením a vysvětlováním. Pak můžeme říci, aby byl Proud Slov přerušen a pohyby mysli eliminovány. Tato mysl je čistým Zřídlem Buddhů, obsaženým ve všech lidech. Všechny pohyblivé bytosti schopné citového života a všichni Buddhové a Bódhisattvové jsou tato jediná substance a neliší se. Rozlišování má příčinu ve špatném myšlení a vede k vytváření všech druhů karmy.

Naše původní Buddhovská podstata je v nejvyšší pravdě, prosta jediného atomu objektivity. Je prázdná, všudypřítomná, tichá, čistá - je to mystická a nádherná radost - a toť vše. Vstupte do ní tím, že si ji probudíte. To, co je před vámi, je v celé své plnosti zcela celistvé. A okolo je prázdnota. I když projdete všemi stadii postupu Bódhisattvy k Buddhovství, jedním po druhém, pak při posledním stadiu, v prostém záblesku, při plné realizaci, si pouze uvědomíte Buddhovskou podstatu, která s vámi celou tu dobu byla a k níž jste všemi těmi stadii pranic nepřidali. Potom budete pohlížet na tu spoustu práce a pokroky jako na neskutečné činy v říši snů. A proto Tathágata řekl: "Já jsem skutečně od kompletního a jedinečného Osvícení nic nezískal. Bylo-li by tam něco k dosažení, pak by Dípamkara Buddha nepronesl ono proroctví, týkající se mne." Také řekl: "Tato Dharma je zcela bez rozlišování, není ani vysoká ani nízká a její jméno je Bódhi." Je to čistá Mysl, která je zdrojem všeho a která, ač se projevuje jako vnímavé bytosti, Buddhové, řeky, nebo hory ve světě forem, je bez formy; pronikajíc celý vesmír, je zcela bez odlišení a bez jáství a nejáství.

Tato čistá Mysl, zdroj všeho, ozařuje vše a navždycky jasem své vlastní dokonalosti. Ale lidé světa se k ní neprobouzí a reagují pouze na to, co vidí, slyší, vnímají a znají jako mysl. Zaslepeni vlastním zrakem, sluchem, citem, vnímáním a věděním, nevnímají jas zdroje-podstaty. Stačí, aby koncepční myšlení eliminovali jedním šmahem, pak se tento zdroj-podstata projeví jako slunce pronikající prázdnotu a osvěcující celý vesmír bez omezení či překážek. Potom, pokud vy, studenti Stezky, hledáte pokrok pomocí zraku, sluchu, citu a vnímání, jsouce zbaveni vašich vjemů, pak vaše cesta k Mysli bude přerušena a vy nebudete mít kam vstoupit. Stačí, abyste si uvědomili, že ačkoliv skutečná Mysl je v těchto vjemech vyjádřena, není ani jejich součástí, ale také není od nich oddělena. Neměli byste začít uvažovat o těchto vjemech, ani jim dovolit, aby daly vznik koncepčnímu myšlení, ale ani byste neměli hledat Jedinou Mysl mimo ně nebo je opustit na cestě za vaší Dharmou. Neudržujte je, neopouštějte je, ani se v nich nezabydlujte a nepřimykejte k nim. Nad i pod vámi a všude okolo vás, vše spontánně existuje a proto není nic, co by bylo mimo Buddhovskou mysl. Když pozemští lidé zaslechnou, že Buddhové vysílají Doktrínu Mysli, předpokládají, že existuje cosi, čeho lze dosáhnout nebo realizovat stranou Mysli a tudíž používají Mysli, aby našli Dharmu a netuší, že Mysl a cíl jejich hledání je jedno a to samé. Mysl nelze užít k hledání čehosi z mysli a proto po nekonečných aeonech den úspěchu stále není v dohledu. Takovou metodu nelze srovnávat s okamžitým eliminováním pojmového myšlení, což je fundamentální Dharma. Představme si válečníka, který zapomněl na to, že si perlu již upevnil na čelo a který by ji mohl hledat kdekoliv, procestovat celý svět, aniž by ji našel. Ale kdyby někdo, kdo by o tom věděl, mu ukázal, kde je, pak by si onen válečník okamžitě uvědomil, že tam byla po celou tu dobu. A tak i vy, studenti Stezky, se mýlíte ohledně vaší vlastní skutečné Mysli; neuvědomujíc si, že to je Buddha, budete jej postupně hledat všude různými cvičeními a postupy a od těchto postupných cvičení očekávat realizaci. A i přes toto pilné hledání nebudete moci dosáhnout Stezky. Tyto metody nelze ani porovnat s okamžitým vyloučením pojmového myšlení, jistým poznáním, že není nic, co by mělo absolutní existenci, nic, o co se lze opřít, spolehnout, nic, v čem je možno se skrýt, nic subjektivního ani objektivního. Ano, je to zabránění vzniku pojmové myšlenky, čím realizujete Bódhi a když toto činíte neděláte nic jiného, než že si uvědomujete Buddhu, který vždy existoval ve vaší vlastní Mysli! Celé věky utrpení se ukáží jako zbytečně vynaložené úsilí, jako v případě onoho válečníka a jeho perly, když zjistil, že celou dobu byla na jeho čele a shledal, že všechno to úsilí nebylo nic platné k jejímu nalezení. A potom je zcela jasné to, co pronesl Buddha: "Opravdu jsem ničeho od kompletního a jedinečného Osvícení nezískal." Bylo to z obavy, že lidé by neuvěřili tomu, co je viděno pěti druhy zraku a pěti druhy řeči. Tak tento citát není v žádném případě planý, nýbrž vyjadřuje nejvyšší pravdu.

Studenti Stezky by měli vědět, že čtyři elementy tvořící tělo netvoří "já", že "já" není bytost a že ho lze vyvodit z toho, že tělo není ani "já" ani bytost. A co víc, ani pět složek tvořících mysl (v běžném slova smyslu) nevytváří "já" nebo bytost a z toho lze opět usoudit, že (takzvaná individuální mysl) není ani "já" ani bytost. Šest smyslových orgánů (včetně mozku), které, společně se šesti typy vnímání na nich závislými, vytváří vjemový svět, je třeba chápat stejným způsobem. A k nim ještě přiřaďme šest objektů vnímání a všech těchto osmnáct aspektů citu je zvlášť i dohromady prázdných. Existuje pouze Mysl-Zdroj, neomezena v rozsahu a v absolutní čistotě.

A tak existuje jezení pocitové a moudré. Tělo je tedy složeno ze čtyř elementů a trpí-li hladem a vy je proto zásobujete potravou - bez nenasytnosti -, jde o moudré jezení. Na druhé straně potrpíte-li si nadměrně na chuť a vzhled, pak uznáváte rozdíly, které povstaly ze špatného myšlení. Pouhé vyhledávání uspokojení orgánu chuti bez uvědomění, že máte dost, se nazývá jezení pocitové.

Šrávakové dosahují Osvícení nasloucháním Dharmy a proto se jim tak říká. Šrávakové nedokáží obsáhnout svou vlastní mysl, ale dovolují povstat vjemům nasloucháním doktríně. Zaslechnou-li o existenci Bódhi či Nirvány díky nadpřirozeným silám či příznivému osudu nebo kázání, dosáhnou Buddhovství pouze po třech nekonečně dlouhých aeonech. Tomuto se říká způsob Šrávaka a proto tedy Šrávaka-Buddhové. Ale probrat se najednou ke skutečnosti, že vaše Mysl je Buddha, že není čeho dosáhnout a není třeba jediného činu - to je Nejvyšší Stezka, to je skutečně být jako Buddha. Je tu jediný problém a to ten, že vy studenti byste mohli po vstupu do existence jediné myšlenky vybudovat bariéru mezi vámi a Stezkou. Mezi myšlenkovými okamžiky: žádná forma, žádná činnost - to znamená být Buddhou! Přejete-li si stát se Buddhou, není třeba studovat nijaké doktríny, ale pouze se učit, jak se vyhnout pátrání po ničem a přimykání se k ničemu. To, že není nic hledáno, znamená nezrozenou mysl, jestliže neexistuje upnutí se, znamená to nezničenou Mysl, a to, co je nezrozené a nepoškozené, je Buddha. 84 000 metod pro spočítání 84 000 forem iluze jsou pouhé slovní obraty, aby přitáhly lidi k Bráně. Ve skutečnosti žádná z nich opravdu neexistuje. Vzdání se všeho je Dharma a ten, kdo toto chápe je Buddha, ale vzdání se všech klamů neponechává žádnou Dharmu, které by se bylo možné zachytit!

Přejete-li si poznat toto veliké tajemství, pouze se vyhněte upnutí se na jakoukoli prostou věc v Mysli. Prohlásit, že skutečná Dharmakája odráží Prázdnotu, je jen jiný způsob jak říci, že Dharmakája je Prázdnota a Prázdnota je Dharmakája. Lidé často tvrdí, že Dharmakája je obsažena v Prázdnotě a neuvědomují si, že se jedná o jedno a to samé. Pokud budete definovat Prázdnotu jako něco existujícího, pak to není Dharmakája, a definujete-li Dharmakáju jako něco existujícího, pak to není Prázdnota. Stačí se zdržet jakékoliv představy o Prázdnotě a je to Dharmakája, a na druhou stranou se stačí zdržet jakékoliv představy o Dharmakáji a je to Prázdnota. Tyto dvě se od sebe neliší, stejně tak, jako se od sebe neliší Buddha a vnímavé bytosti nebo samsára a Nirvána či klam a Bódhi. Jsou-li všechny tyto formy opuštěny, zůstává Buddha. Obyčejní lidé se rozhlíží po svém okolí, zatímco ti, co sledují Stezku, se dívají do Mysli, ale pravá Dharma znamená zapomenout obojí. To první je docela snadné, ale to druhé je velmi obtížné. Lidé se obávají zapomenout na své mysli, bojí se propadnout se do Prázdnoty, kde není ničeho, co by zastavilo jejich pád. Neví, že Prázdnota není skutečně prázdná, ale že to je říše skutečné Dharmy. Tato duchovně povznášející podstata je bez počátku, stará jako Prázdnota, nepodléhá ani zrození ani zničení, ani existenci ani ne-existenci, ani nečistotě nebo čistotě, není ani hlučná ani tichá, ani stará ani mladá, neobývá žádný prostor, nemá ani vnitřek ani vnějšek, rozměr ani formu, ani barvu ani zvuk. Nelze ji hledat, obsáhnout moudrostí či poznáním, vysvětlit slovy, dosáhnout hmotně či záslužnými činy. Všichni Buddhové a Bódhisattvové, společně se všemi vnímavými bytostmi vlastnícími život, společně sdílí tuto velkou podstatu Nirvány. Tato podstata je Mysl, Mysl je Buddha a Buddha je Dharma. Jakákoliv myšlenka stranou této pravdy je jednoznačně špatná.

Nemůžete používat Mysl, abyste nalezli Mysl, Buddhu, abyste nalezli Buddhu nebo Dharmu k nalezení Dharmy. Tak by jste se měli okamžitě oprostit od pojmového myšlení. Nechť je tiché pochopení vším! Jakýkoliv mentální proces nutně vede k omylu. Je to pouze přenos Mysli Myslí. Tento názor je takový, kterého je třeba se držet. Dávejte pozor a nehleďte na vnější hmotné okolí. Splést si hmotné okolí s Myslí je tímtéž, jako si splést zloděje s vlastním synem.Jedině v protikladu k nenasytnosti, vzteku a ignoranci jsou zjevné střídmost, klid a moudrost. Cožpak by mohlo bez iluze existovat Osvícení? Buddha vyhlásil všechny Dharmy, aby eliminoval sebemenší stopu pojmového myšlení. A vzdám-li se zcela pojmového myšlení, k čemu mi potom budou všechny Dharmy? Neupínejte se k ničemu mimo čistou Buddhovskou podstatu, která je původním zdrojem všech věcí. Předpokládejme, že byste měli ozdobit Prázdnotu tisíci drahokamy, jak by mohly zůstat ve své poloze? Buddhovská podstata je jako Prázdnota, i kdybyste ji ozdobili bezpočtem zásluh a moudrostí, jak by tam mohly zůstat? Jen by posloužily k zamlžení její původní Podstaty a učinily by ji neviditelnou.

Tzv. Doktrína Mentálního Původu (vyučovaná určitými sektami) tvrdí, že všechny věci jsou zabydleny v Mysli, projevují se díky kontaktu s vnějším prostředím a jejich manifestace mizí, když ono prostředí není přítomno. Ale omyl je v tom, že pojímají prostředí jako oddělené od čisté, neměnné podstaty všech věcí.

To, čemu se říká Zrcadlo Soustředění a Moudrostí (jedna z dalších mahájánových doktrín), vyžaduje používání zraku, sluchu, pocitů a vnímání, které vedou ke stavům klidu a vzrušení. Ale tyto umocněné vjemy založené na vnějších předmětech jsou přechodné prostředky patřící k jedné z nižších kategorií "kořenů dobra". A tato kategorie "kořenů dobra" pouze lidem umožňuje pochopit :o, co je jim říkáno. Přejete-li si prožít Osvícení sami, nesmíte se utápět v těchto koncepcích. Všechno to jsou okolní Dharmy, které se vztahují k věcem, které jsou a k věcem, které nejsou, závislé na existenci a neexistenci. Když se jenom vyhnete představám o existenci a ne-existenci ve vztahu k absolutně všemu, pak proniknete Dharmu.

Prvního dne devátého měsíce mi Mistr řekl: Od momentu, kdy Velký Mistr Bódhidharma přišel do Číny, rozprávěl pouze o jediné Mysli a poukazoval jen na jednu Dharmu. Použil Buddhu, aby předával Buddhu a nikdy nehovořil o jiném Buddhovi. Použil Dharmu, aby vysvětlil Dharmu, ale nikdy nehovořil o nějaké jiné Dharmě. Ta Dharma byla Dharma beze slov a ten Buddha byl nezachytitelný Buddha, protože ve skutečnosti tvořili Čistou Mysl, která je zdrojem všech věcí. Toto je jediná pravda, vše ostatní je klam. Pradžňá je moudrost a moudrost je původně Mysl-zdroj. Běžní lidé nevyhledávají Stezku, ale pouze se podvolují svým šesti smyslům, aby je vtáhly zpět do šesti říší existence. Student Stezky, který si dovolí jen jedinou samsarickou myšlenku, spadne mezi démony. A dovolí-li si jen jednu myšlenku, která povede k rozlišovacímu vnímání, upadne do hereze.

Držet se něčeho, co je zrozené a snažit se to eliminovat, znamená upadnout mezi Šrávaky. A držet se věcí, které jsou nezrozené, ale zničitelné, znamená upadnout mezi Pratjéky. Nic není zrozené, nic nemůže být zničené. Pryč s vaším dualismem, vašimi sympatiemi a antipatiemi. I ta nejprostější věc je prostě jediná Mysl. Pochopili-li jste toto, pak jste ovládli Vůz Buddhů.

Prostí lidé jsou všichni utopeni v pojmovém myšlení, založeném na problémech jejich vnějšího prostředí, a tudíž podléhají touhám a závisti. K vyloučení těchto problémů - environmentálních fenoménů - stačí zarazit pojmové myšlení. To když zmizí, pak jsou vnější vlivy prázdné, a jsou-li tyto prázdné, zaniká i myšlenka. Ale jestliže se pokusíte vylučovat prostředí bez zastavení pojmového myšlení, pak úspěchu nedosáhnete, nýbrž naopak dosáhnete toho, že vás toto myšlení, nyní posílené, bude více vyrušovat. A tak všechny věci nejsou nic než Mysl - nezachytitelná Mysl, tak čeho chcete ve svých nadějích dosáhnout? Ti, kteří patří ke studentům Pradžni uznávají, že není nic zachytitelného a tak upouští od myšlení na Tři Vozy. Je pouze jedna skutečnost a nelze ji nijak realizovat ani získat. Říkat: "Já jsem schopen něco realizovat" nebo "Já jsem schopen něčeho dosáhnout" znamená zařadit se k arogantním lidem. Ti, kteří odhodili své róby a opustili shromáždění, jak je o nich psáno v Lotosové Sútře, zrovna k nim patřili. A proto Buddha prohlásil: "Opravdu jsem od Osvícení nic nezískal." Je to prostě tajemně tiché porozumění a nic víc.

Jestliže by běžný člověk před svou smrtí dokázal chápat pět elementů vědomí jako prázdné, čtyři fyzické elementy jako netvořící "Já", skutečnou Mysl jako beztvarou a nepřicházející ani neodcházející, svoji podstatu jako něco, co nepočíná při jeho zrození a nemizí při smrti, a je celistvé a ve všech ohledech nehybné, uznat svoji Mysl a předměty jako jedno - a pokud by toto opravdu všechno dokázal, pak by Osvícení dosáhl zábleskem. Už by nebyl vtažen do Trojitého Světa, stal by se Tím, kdo překonal Svět. Nehrozila by mu ani ta nejmenší tendence k opětovnému zrození. A spatřil-li by nádhernou záři všech Buddhů, kteří by ho přišli přivítat, obklopeni všemi druhy vznešených manifestací, nepocítil by žádnou touhu se jim přiblížit. A kdyby spatřil všechny možné druhy hrůz a děsů, nepocítil by žádné obavy. A tak by získal stav nepodmíněného bytí. A toto, je tedy základním principem.

Osmého dne devátého měsíce mi Mistr řekl: To, čemu se říká Město Klamu, obsahuje Dva Prostředky, Deset Stadií Bódhisattvova Pokroku a dvě formy Plného Osvícení. Vše toto jsou mocná učení, aby vyvolala v lidech zájem, ale i přesto patří do Města Iluzí. A to, co se nazývá Město Vzácností, je skutečná Mysl, původní Buddhova Podstata, poklad naší vlastní Podstaty. Tyto drahokamy nelze ani měřit ani hromadit. A přesto nejsou Buddhou ani vnímavými bytostmi, ani objekty ani subjekty, kde tedy může být toto Město Vzácností? Když se zeptáte: "Dobrá tedy, tolik o Městě Klamu, ale kde je to Město Vzácností?", je to místo, ku kterému neexistuje žádný směr. Protože, kdyby nějaký směr šlo ukázat, pak by to bylo místo v prostoru a tudíž by to nebylo opravdové Místo Vzácností. Jediné, co můžeme říci je, že je velmi blízko. Nelze je zcela přesně popsat, ale dojdete-li k němu tichým porozuměním jeho podstatě, poznáte, že jste právě tam.

Ikšantikové jsou ti, jejichž víra je neúplná. Všechny bytosti ve všech šesti říších existence, včetně těch, kteří následují mahájánu a hínajánu a nevěří ve své potenciální Buddhovství, jsou dle toho nazývání Ikšantikové - bez kořenů dobra. Bódhisattvové, hluboce věřící v Buddha-Dharmu, aniž by přijali rozdělení na mahájánu a hínajánu, ale kteří si neuvědomují jednotnou Podstatu Buddhy a vnímavých bytostí, jsou dle toho nazýváni Ikšantikové s kořeny dobra. Ti, kteří jsou osvíceni nasloucháním mluvené doktríně, jsou označováni jako Šrávakové (posluchači). Ti Osvícení, kteří byli osvíceni díky vnímání zákona karmy, se jmenují Pratjeka-Buddhové. Ti, kteří se stanou Buddhy, ale nikoli skrze Osvícení v jejich vlastních myslích, se jmenují Buddhové Posluchači. Velká většina studentů Stezky bývá osvícena skrze mluvenou Dharmu a nikoli skrze Dharmu Mysli. A dokonce ani po následující aeony úsilí se nevyladí na původní Esenci Buddhy. A proto ti, kdož nejsou osvíceni ve svých vlastních myslích, ale nasloucháním Dharmy, která je vyučována slovně, se upoutávají k doktríně, kterou tím považují za důležitou, a postupují krok za krokem bez ohledu na svoji původní mysl. A tak, dojdete-li pouze k tichému porozumění Mysli, nebude třeba, abyste vyhledávali Dharmu, protože Mysl je Dharma.

Lidé většinou naráží na překážky vnějších fenoménů, které jim brání proniknout Mysl, a v jednotlivých událostech, které jim zas brání v pochopení skrytých principů. A tak se velmi často snaží vymanit z vlivu těchto vnějších fenoménů, aby ustálili své mysli nebo aby zahalili události a udrželi své představy principů. Neuvědomují si, že tímto pouze zahalují jevy Myslí a události principy. Stačí vyprázdnit vlastní mysl a vnější fenomén se vyprázdní sám od sebe. Jakmile zákonitosti ustanou, události se přestanou překotně hrnout. Prostě nezaměstnávejte Mysl těmito zvrácenostmi.

Dnes se mnoho lidí obává vyprázdnit mysl a vrhnout se do Prázdnoty. Neví, že jejich vlastní Mysl Prázdnotou JE. Ignorant se vystříhá jevů, ale myšlenky nikoliv, a moudrý se vystříhá myšlenky, ale ne jevů.

Mysl Bódhisattvy je jako prázdnota, protože on se vzdává všeho a dokonce si ani nepřeje hromadit zásluhy. Existují tři druhy odevzdání se. Nejvyšší forma odevzdání se je - když se vzdáme všeho uvnitř i vně, tělesně i mentálně, kdy všechny činy jsou diktovány pouze místem a okolnostmi, kdy subjektivita i objektivita jsou zapomenuty. Druhý, střední stupeň odevzdání je na druhé straně, když Stezku následujeme společně se záměrnými činy, ale doprovázenými vzdáním se zásluh a jakýchkoliv nadějí na odměnu. A nejnižší forma odevzdání se je, když po poznání Dharmy nasloucháním a tudíž bez připoutanosti, konáme činy s nadějí na odměnu. To první můžeme přirovnat ke svítící lucerně, která bez problémů ozáří celou stezku; to druhé k lucerně, která osvítí stezku na jedné straně, je to tedy někdy tma, jindy světlo; a to třetí je jako zakrytá lucerna, kdy nejsou vidět díry pod nohami.

Tak je mysl Bódhisattvy jako Prázdnota a vše je jí opuštěno. Když už nelze udržovat myšlenky na minulost, je to upuštění od minulosti. A stejně tak je tomu s přítomností a budoucností. A toto se nazývá úplné vzdání se Trojitého basu. Protože Tathágata uvedl Kášjapu v Dharmu a platí to až dosud, Mysl byla přenesena Myslí a obě tyto Mysli jsou identické. A vysvětlení Prázdnoty nelze učiniti slovy. Přenos v konkrétních termínech nemůže být Dharmou. A tak je Mysl přenášena Myslí a tyto Mysli se vůbec neliší. Vysvětlování a příjem vysvětlení - pochopení - jsou obě velmi obtížné cesty tajemného porozumění a jen málo vyvolených je schopno je přijmout. Ve skutečnosti, Mysl není Mysl a přenos není přenosem.

Buddha má tři těla. Dharmakájou je míněna Dharma všudypřítomné prázdnoty, skutečné samo-existující Podstaty všeho. Sambhógakájou rozumíme Dharmu skryté vesmírné čistoty věcí.

Nirmanakájou rozumíme Dharmy šesti cvičení vedoucích k Nirváně a všechny další podobné postupy. Dharma Dharmakáji nemůže být hledána pomocí řeči nebo nasloucháním či psaným slovem. Není to nic takového, co lze popsat nebo nějak dokázat. Existuje pouze všudypřítomná prázdnota skutečné samo-existující Podstaty všeho a nic víc. A potom, říkat, že neexistuje Dharma vysvětlitelná slovy, je vlastně kázání Dharmy. Sambhógakája a Nirmanakája odpovídají určitým okolnostem. Mluvená Dharma, která reaguje na události vnímané smysly v žádném případě není skutečnou Dharmou. Takže lze říci, že Sambhógakája nebo Nirmanakája nejsou skutečným Buddhou neboli kazatelem Dharmy.

Termín Jednota poukazuje na jednolitou duchovní záři, která se rozděluje v šest, harmonicky se prolínajících elementů. Tato duchovní a jednolitá záře je Jediná Mysl, zatímco oněch šest harmonicky promísených elementů je šest smyslových orgánů. A těchto šest smyslových orgánů se ztotožňuje s orgány, které vnímají - oči s formou, ucho se zvukem, nos s vůní, jazyk s chutí, tělo s hmatem a myslící mysl s entitami. A mezi těmito orgány a jejich objekty povstává šest smyslových vjemů, což vše dohromady představuje osmnáct smyslových říší. Porozumíte-li tomu, že těchto osmnáct říší nemá žádnou objektivní existenci, pak spojíte oněch šest harmonicky promíchaných elementů v jednotnou duchovní záři, která je Jedinou Myslí. Všichni studenti Stezky toto ví, ale nedokáží se ubránit vytváření konceptů "jednoduché duchovní záře" a "šesti harmonicky promísených elementů". A dle toho jsou připoutáni k entitám a neuspějí v tichém pochopení původní Mysli.

Když se Tathágata manifestoval v tomto světě, přál si kázat Prostou Pravdu. Ale lidé by mu neuvěřili a posmívali by se mu a tak by se dostali do oceánu smutku (samsára). Na druhé straně, kdyby nic neřekl, propadl by sobectví a nemohl by rozšířit vědění mystické Stezky pro dobro vnímavých bytostí. A tak se rozhodl použít způsob kázání a učení pomocí Třech Prostředků. A i přesto, že tyto prostředky obsahují mělké i hluboké učení, ani jedno z nich není skutečnou Dharmou. Takže lze říci, že existuje pouze Cesta Jednoho Prostředku, a kdyby jich bylo víc, nebyly by skutečné. A navíc, absolutně neexistuje žádný způsob, jak tuto Cestu popsat, jak popsat Dharmu Jediné Mysli. A tak si Tathágata povolal Kášjapu, aby přišel a sedl si k němu na Trůn Zákona, a svěřil mu Nevyslovitelnou Dharmu Jediné Mysli.

Tato nerozlišitelná Dharma musí být cvičena zvlášť a ti, kteří dosáhnou tichého porozumění a budou tiše osvíceni, dojdou stavu Buddhovství.

2. část

Otázka: Co je to Stezka a kterak ji musíme sledovat?
Odpověď: Jakou by Stezka podle vašich představ měla být, kterou by jste si přáli následovat?

Otázka: Jaké předpisy mají Mistři po celém světě pro džňána-cvičení a studium Dharmy?
Odpověď: Slova, která se používají k tomu, aby v hloupých probudila důvtip, nejsou spolehlivá.

Otázka: Pokud tato učení byla určena těžko chápavým, musím také slyšet jaká Dharma byla určena pro ty, kteří měli skutečně velké schopnosti.
Odpověď: Byli-li to opravdu lidé velkých schopností, koho by měli následovat? Kdyby hledali sami v sobě, nenašli by nic zachytitelného, a o kolik méně hodnotnou Dharmu by potom našli kdekoliv jinde? Nevyhledávejte to, co Dharmou nazývají kazatelé, co to může být za Dharmu?

Otázka: Je-li tomu tak, máme pak vůbec něco hledat?
Odpověď: Když si toto uznáte, pak si ušetříte spoustu mentální námahy.

Otázka: Ale tak bude všechno vyloučeno a nezbyde nic.
Odpověď: A kdo to nazval nic? Nebyl to tento hoch? Ale nechtěli jste přece jen putovat za něčím?

Otázka: Tvrdíte-li, že není třeba ničeho hledat, proč potom říkáte, že všechno je vyloučeno?
Odpověď: Nehledat znamená zůstat v klidu. Kdo vám řekl, že máte něco vylučovat? Podívejte se na prázdno před vaším zrakem - jak ho dokážete vytvořit nebo vyloučit?

Otázka: Kdybych dosáhl této Dharmy, byla by jako prázdno?
Odpověď: Dnem i nocí jsem vám vysvětloval, že Prázdnota je jak Jedna, tak i mnohovrstevná. Použil jsem toho jen jako přechodné pomůcky, ale vy z toho budujete koncepty.

Otázka: Myslíte, že bychom tedy neměli vytvářet pojmy, jak to lidské bytosti běžně činí?
Odpověď: Nebránil jsem vám, ale pojmy se vztahují ke smyslům a když se odehrává vjem, pak je ukracována moudrost.

Otázka: To se tedy ve vztahu k Dharmě máme vyhnout jakémukoliv pocitu?
Odpověď: Pokud žádné pocity nevznikají, jak může někdo říci, zda máte pravdu?

Otázka: Proč se mnou, Vaše Důstojnosti, mluvíte, jako bych se spletl ve všech otázkách?
Odpověď: Ty jsi člověk, který nechápe, co se mu říká. Proč zase nějaké mýlení.

Otázka: Až dosud jste vyvrátil vše, co bylo řečeno. A neudělal jste nic, abyste nám ukázal pravou Dharmu.
Odpověď: Ve skutečné Dharmě není zmatků, ale vy tyto zmatky vytváříte vašimi otázkami. Jaký druh "pravdivé Dharmy" vlastně hledáte?

Otázka: Vznikne-li z mé otázky zmatek, jaká bude vaše odpověď, Důstojnosti?
Odpověď: Pozoruj věci, tak jak jsou, a nehleď na druhé lidi. Jsou totiž mezi nimi někteří, co štěkají jako šílení psi na vše, co se hýbe, i na listí, které rozhání vítr.

Pokud jde o tuto naši Zenovou Doktrínu, tak od dob, kdy byla poprvé podána, se nikdy nevyučovalo, že lidé by měli vyhledávat učení či vytvářet koncepční pojmy. "Studium Stezky" je pouze slovní obrat. Je to jen metoda, jež vyvolá v lidech zájem v jejich raných stavech vývoje. Stezka není vlastně nic takového, co by šlo studovat. Studium vede k pojmovým úvahám a tak je Stezka mylně chápána. A co víc, Stezka není nic zvlášť existujícího, nazývá se Mahájánová Mysl - Mysl, kterou nelze najít ani uvnitř, ani vně ani uprostřed. Ve skutečnosti není umístěna nikde. Prvním krokem je upuštění od koncepčně založeného vědění. To proto, že i kdybyste následovali empirickou metodu až k jejím nejzazším hranicím, pořád byste nebyli schopni najít Mysl. Cesta je duchovní Pravda a původně byla beze jména. Jen proto, že lidé tupě Stezku vyhledávali empirickým způsobem, se zjevili Buddhové a sdělili tuto metodu přístupu. Z obavy, že by jim nikdo nerozuměl, zvolili pojmenování "Stezka". Ale vy nesmíte dovolit, aby vás toto jméno dovedlo k vytváření mentálního pojmu cesty. A tak je řečeno: "Jakmile je ryba chycena, už nikdo nevěnuje pozornost síti." Jakmile tělo a mysl dosáhnou spontánnosti, je Stezka dosažena a Mysl pochopena. Šrámana se takto nazývá, protože dokázal proniknout až k původnímu zdroji všech věcí. Ovoce v podobě stavu šrámana se dosáhne odložením veškeré dychtivosti a rozhodně ho nelze dosáhnout studiem knih.

Pokud jste se rozhodli dosáhnout Mysli nasloucháním učení jiných a doufáte-li, že dosáhnete cíle pouze pomocí studia, pak kdy si myslíte, že uspějete? Někteří z našich předků opravdu měli pronikavé mysli a ani tuto , Doktrínu neznali, když se vzdali všeho učení. A tak se jim říkalo "Mudrci, kteří vzdáním se učení spočinuli ve spontánnosti." V dnešní době se lidé pouze nacpávají učením a dedukcemi, všude vyhledávají poznání v knihách a říkají tomu "Cvičení Dharmy". A neuvědomují si, že takové hromadění vědění a dedukcí má právě opačný účinek a překážky spíš vyvolává. Pouhé hromadění vědomostí připomíná dítě, které si přivodí bolení břicha tím, že se přejí šlehačky. A ti, co studují Stezku pomocí Třech prostředků jsou přesně takoví. Všichni takoví trpí tímto bolením. Když všechno to tzv. učení a dedukce nejsou stráveny, stávají se z nich jedy, protože patří jen na pláň samsáry. V Absolutnu nic takového neexistuje. A proto je psáno: "Ve zbrojnici mé suverenity není Meč Takovosti." Ode všech pojmů, které jste nashromáždili za své minulosti, musí být upuštěno a je třeba je nahradit prázdnotou. Tam, kde dualismus mizí, je Prázdno Lůnem Tathágatů. Termín "Lůno" poukazuje na fakt, že tam nic a ani sebemenší stopa po ničem neexistuje. A proto Dharma-Radža (Buddha), který rozbil představu objektivní existence, se projevil na tomto světě a řekl: "Když jsem byl s Dípamkarou Buddhou, nebylo tam nic, čeho bych mohl dosáhnout." Toto rčení je míněno pro vás, abyste se oprostili od vašeho smyslové poznání a dedukce. Pouze ten, kdo zcela upustí od empirismu a vzdá se ulpívání na čemkoliv, stane se zcela klidným člověkem. Kanonická učení Třech Vozů jsou pouze léky pro přechodnou potřebu. Byly přednášeny právě kvůli těmto potřebám a tak mají jen přechodnou hodnotu a liší se od sebe. Pokud pochopíte jen tohle, pak o tom již nebudete mít žádné pochybnosti. Nade vše je důležité, neupnout se k žádnému jednotlivému učení, které bylo míněno pro určitou příležitost, nenechat se ovlivnit jeho psanou formou a nebrat ho jako neměnný koncept. Proč? Protože popravdě není neměnné Dharmy, kterou Tathágata mohl kázat. Lidé z naší sekty by se nikdy nepřeli o její existenci. Prostě musíme jen vědět, jak zklidnit veškerou mentální aktivitu a tak dosáhnout klidu. My rozhodně nezačínáme vymýšlením a nekončíme ve zmatcích.

Otázka: Z toho všeho, co jste nyní řekl, usuzuji, že Mysl je Buddha, ale není jasné k jakému druhu mysli se tato "Mysl, která je Buddhou", vztahuje.
Odpověď: A kolik máte myslí?

Otázka: Ale je Buddha běžná mysl nebo mysl Osvícená?
Odpověď: Kde na zemi uchováváte tu vaši "běžnou mysl" a tu "Osvícenou"?

Otázka: V učení Třech Vozů se píše o obou. Proč je Vaše Důstojnost odmítá?
Odpověď: V tomto učení je zcela jasně vysvětleno, že běžné Osvícené mysli jsou iluze. Vy jste to nepochopil. Všechno toto upínání se k ideám existujících věcí je zaměňováním omylů za pravdu. Jak by tyto pojmy nebyly klamné? A tím, že jsou klamné, vám skrývají Mysl. Zbavíte-li se jen těchto pojmů - běžný a Osvícený, pak shledáte, že není žádný jiný Buddha než Buddha v naší vlastní Mysli. Vy si tím rozdělováním na běžné a Osvícené budujete sami překážky a vytváříte myšlenky roztěkané jako splašení koně. A ty všechny zahalují vaše mysli! Tak já vám říkám, že Mysl je Buddha. A jakmile vám vyvstane jen jediná myšlenka či pocit, ihned upadáte do dualismu. Čas bez počátku a přítomná chvíle jsou jedno a to samé. Není ani ten ani onen. A pochopit tuto pravdu, to znamená být zcela a plně Osvícen.

Otázka: Na základě které Doktríny (zde míněny principy Dharmy) formulujete vaše slova?
Odpověď: Proč hledat zase nějakou doktrínu? V tu chvíli, kdy se začnete držet nějaké doktríny, upadáte do dualismu.

Otázka: Před chvilkou jste pronesl, že čas bez počátku a přítomný moment jsou stejné. Co jste tím myslel?
Odpověď: To kvůli vám a vašemu hledání, protože tím hledáním mezi nimi činíte rozdíly. Kdyby jste přestal hledat, byl by mezi nimi nějaký rozdíl?

Otázka: Nejsou-li odlišné, proč pro ně používáte odlišných termínů?
Odpověď: Kdyby jste se nebyl zmínil o Osvícené a běžné mysli, kdo by se těmito termíny zabýval? A protože tyto kategorie ve skutečnosti neexistují, tak Mysl není "mysl". A protože oboje, Mysl a tyto kategorie, jsou klamy, kde potom můžete doufat, že něco najdete?

Otázka: Klam nám může zakrývat naši vlastní mysl, ale dosud jste nás nenaučil, jak se toho klamu zbavit
Odpověď: Vznik a eliminace klamů je taktéž iluzorní. Iluze není pevně zakotvena ve skutečnosti, existuje pouze díky vašemu dualistickému myšlení. Když se vzdáte takových termínů jako běžný a Osvícený, klam zmizí sám od sebe. Ale budete-li chtít toto zničit, pak zjistíte, že není za co vzít ani kde to najít. A to je smysl rčení: "Vzdám se toho oběma rukama, protože potom zcela jistě objevím Buddhu v mé Mysli".

Otázka: Pokud neexistuje nic, čeho se lze zachytit, nebo na čem lze stavět, jak lze vysvětlit či podávat Dharmu?
Odpověď: Je to přenos Mysli Myslí.

Otázka: Používá-li se Mysl pro tento přenos, proč tvrdíte, že Mysl také neexistuje?
Odpověď: Získání nijaké Mysli se nazývá přenos Mysli. Pochopení této Mysli nezahrnuje žádnou Mysl ani žádnou Dharmu.

Otázka: Neexistuje-li ani Mysl ani Dharma, co míníte tím přenosem?
Odpověď: Slyšíte jak lidé hovoří o přenosu Mysli a potom mluvíte o něčem, co má být přijato. A tak Bódhidharma řekl:

Když je pochopena podstata Mysli,
žádná lidská řeč to není schopna
obsáhnout ani odkrýt.
Osvícení není nic, čeho by šlo dosáhnout.
A je-li člověk osvícen, neříká, že ví.

Kdybych vám měl toto objasnit, nevím, jestli by jste to zvládl.

Otázka: Zcela jistě ta prázdnota před našimi zraky je objektivní. Nepoukazujete potom na cosi objektivního a nevidíte v tom Mysl?
Odpověď: Jakou mysl bych mohl vidět v objektivním prostředí? I kdybych ji viděl, a vy také, byl by to pouze odraz Mysli v objektivní sféře. Byl byste jako člověk pozorující se v zrcadle, sice schopen zcela jasně rozeznat své rysy, ale díval byste se jenom na svůj odraz. Co má toto společného s tím, že jste ke mně přišel?

Otázka: Nevidíme-li prostředky odrazů, kdy tedy vůbec prozříme?
Odpověď: Tak dlouho, dokud budete spoléhat na nějaké "prostředky", pak vždy budete záviset na něčem klamném. Kdy dojdete úspěchu pochopením? Namísto toho, abyste vyslechli toho, který vám radí, abyste se vzdali oběma rukama, jako někdo, kdo nemá co ztratit, plýtváte silami staráním se o všechny druhy věcí.

Otázka: A pro ty, kteří ví, jsou odrazy také ničím?
Odpověď: Neexistují-li pevné věci, jak by byly opodstatněny odrazy? Nechovejte se jako náměsíčník.

Při vstupu do sálu veřejných audiencí jeho Důstojnost řekla: Všechny druhy učení se v žádném případě nemohou vyrovnat pouhému vzdání se hledání ničeho, což je nejlepší ze všech věcí. Mysl není různorodá, a není žádné Doktríny o ní, kterou by šlo formovat do slov. A protože už není o čem hovořit, rozpouštím toto shromáždění.

Otázka: Co míníte relativní pravdou?
Odpověď: Co byste dělal s takovým plevelem? Realita je dokonalá čistota, proč tedy vést diskusi na základě klamných termínů? Být zcela bez forem se nazývá Nezaujatou Moudrostí. Každý den, ať děláte cokoliv, chodíte, stojíte, sedíte nebo ležíte, hovoříte, při všem zůstaňte odtaženi od sféry jevů. Ať už mluvíte nebo jen mrknete okem, nechť to proběhne zcela bez zaujatosti. My se nyní blížíme ke konci třetí, pětisetleté periody od dob Buddhy, a většina studentů Čchanu stále visí na zvucích a formách. Proč to neudělají jako já, nechám prostě myšlenku odejít, jako by nebyla nic, nebo kousek shnilého dřeva, kámen nebo popel ve vychladlém ohništi? Nebo jinak, jen vhodně reagovat na vyvstalou situaci? Nebudete-li se takto chovat, tak vás, pak až uplynou vaše dny, čeká pekelné utrpení od Jamy. Musíte se zbavit doktrín existence a neexistence, protože Mysl je jako slunce, které září navždy prázdnotou, záříc spontánně, bez toho, aby měla úmysl zářit. Tohoto nelze dosáhnout bez úsilí, ale jakmile dosáhnete bodu, kdy nezávisíte na ničem, pak se budete chovat jako Buddhové. Toto bude opravdu chování v souladu se rčením: "Rozviňte svou mysl tak, aby nezávisela na ničem." A to je vaše čistá Dharmakája, která se nazývá nejvyšší dokonalé Osvícení. A nepochopíte-li toto, pak i přesto, že jste získali nejhlubší učení, prošli bolestným úsilím a přísným odříkáním, nepoznáte vlastní mysl. Veškeré vaše úsilí bude špatně nasměrováno a vy se zcela jistě připojíte k rodině Máry. Co od tohoto druhu cvičení můžete čekat? Jak prohlásil Ťi Kung: "Buddha je skutečně stvořením tvé vlastní Mysli." Jak by bylo možné ho dosáhnout pomocí knih? I když budete studovat, jak získat Tři Stupně Bódhisattvovství, Čtyři Stupně Svatosti a Deset Stadií Bódhisattvova pokroku k Osvícení, dokud toho nebudete mít plnou hlavu, pak stejně budete jen balancovat mezi pojmy "obyčejný" a "Osvícený". A copak není jasné, že všechny metody sledování Stezky, které jsou pomíjivé, patří k samsarické Dharmě?

Jakmile mu dojde síla, šíp klesá k zemi.
Budujete si životy, které nenaplní vaše naděje.
Jak daleko od Brány Transcendentna
je ten, kdo získá vstup do Buddhovy říše!

A to všechno proto, že trváte na podrobném studiu metod ustanovených lidmi minulosti, které jsou založeny na bázi pojmů. Ťi Kung také řekl: "Nesetkáte-li se s učitelem transcendentna, pak jste vylili medicínu mahájány zcela zbytečně".

Strávíte-li všechen váš čas - chůzi, stání, sedění či ležení - učením se, jak zastavit pojmy vytvářející činnosti ve vaší mysli, můžete si být jisti tím, že dosáhnete nejvyššího cíle. Protože vaše síla nebude třeba dostatečná a nebudete třeba schopni samsáro překonat jedním krokem, ale po pěti nebo deseti letech práce budete mít zcela jistě dobrý základ a budete schopni dosáhnout dalšího pokroku spontánně. A je to proto, že nepatříte k onomu druhu lidí, kteří se zabývají v mysli "studiem dhjány" a studiem Stezky? A co to všechno má společného s buddhismem'? Je řečeno, že vše, co Tathágata učil, bylo obrátit lidi; bylo to jako předstírat, že obyčejné zežloutlé listy jsou z ryzího zlata, aby se zastavil proud dětských slz, musí to být rovnou řečeno jako nejvyšší pravda a bez nějakých prostředků. Vezmete-li to jako pravdu, pak nejste členem naší sekty a jaký vztah to může mít k vaší původní podstatě? A sútra říká: "To, co nazýváme nejvyšší a nejdokonalejší moudrostí, nám naznačuje, že opravdu není nic, čeho lze dosáhnout." Dokážete-li pochopit také toto, pak si uvědomíte, že Stezka Buddhů a Stezka ďáblů jsou stejně vzdáleny od cíle. Původní, čistý a zářivý vesmír není ani hranatý, ani kulatý, ani velký ani malý, není omezený ani délkou, je mimo ulpívání a činnost, ignoranci a Osvícení.

Musíte jasně pochopit, že není opravdu nic - ani Buddha ani lidé. Celý velký kosmos, všechny chladné vesmíry, nespočetné jako zrnka písku, jsou pouhé bubliny. Veškerá moudrost a svatosti jsou pouhé stopy blesku. Žádné z nich nemá reálnou skutečnost v Mysli. Dharmakája již od dávných věků až po dnešek, se všemi Buddhy a Patriarchy, je Jedna. Jak by v ní mohlo cokoliv chybět? A i když toto pochopíte, musíte i tak vyvinout nejvyšší úsilí. V tomto životě si nejste jisti ani tím, že budete žít do vašeho dalšího nadechnutí.

Otázka: Šestý patriarcha byl nevzdělaný. Jak je jen možné, že obdržel šat, který ho pozdvihl do jeho úřadu'? A starší Šen-siou (protikandidát) předčil dalších pět set a jako mnich-učitel byl schopen vykládat třicet dva dílů súter. Proč on toho šatu nedosáhl'?
Odpověď: Protože byl neustále ponořen v pojmovém myšlení - v dharmě činnosti. Pro něj bylo skutečností heslo: "Jak budeš cvičit, tak získáš." A tak Pátý patriarcha podal vysvětlení Chuej-nengovi. V ten moment ten druhý tiše pochopil a v tom klidu obdržel nejhlubší myšlenku Tathágaty. Proto mu byla Dharma předána. Vy stále nechápete, že základní doktrínou dharmy je ta, že žádné dharmy neexistují a přesto tato doktrína žádné dharmy je sama o sobě Dharmou, a teď je-li doktrína žádné dharmy podána, jak potom doktrína dharmy může být dharmou'? Kdokoliv pochopil smysl právě vyřčeného, zaslouží si, aby byl nazván mnichem Dharmy. A nevěříte-li tomu, pak musíte vysvětlit následující příběh: Stařešina Wej Ming se vydal na shromáždění na horu Ta-jü, aby navštívil Šestého patriarchu. Ten se ho optal, proč přišel. Jestli pro šat či pro Dharmu. Wej Ming odvětil, že pro Dharmu, na což Šestý patriarcha řekl: "Snad se soustředíš na moment a vyhneš se myšlení v termínech dobra a zla." Ming učinil, jak mu bylo řečeno a Šestý patriarcha řekl: "Pokud nyní nemyslíš na dobro ani zlo, pak teď, právě teď si vzpomeň na to, čím jsi byl, než se tvá matka a otec narodili." V tu chvíli, jak byla pronesena tato slova, Ming tiše pochopil, ihned poklekl na zem a řekl: "Jsem jako člověk, který pije vodu, která si je vědoma toho, jak je chladná. Po třicet let jsem žil s Pátým patriarchou a jeho žáky, ale teprve dnes jsem schopen odhalit chyby mého předešlého myšlení." Šestý patriarcha mu odvětil: "Přesně tak. A teď konečně chápeš, proč První Patriarcha' po svém příchodu z Indie poukazoval na lidské Mysli, kterými lidé mohli proniknout k jejich skutečné Podstatě a stát se Buddhy a proč nikdy nemluvil o ničem jiném." Copak jste teď nepochopili, že když Ánanda požádal Kášjapu o to, co mu Všemi Ctěný předal se zlatým šatem, ten vykřikl: "Ánando!" a po uctivém "Ano?" Ánandy pokračoval: "Polož stožár před chrámovou bránu". Toto bylo první znamení, které mu První patriarcha2 předal. Po třicet let moudrý Ánanda sloužil osobně Buddhovi, ale protože příliš dychtivě hromadil učení, Buddha ho napomenul: "Kdyby ses věnoval učení po tisíc dnů, nedá ti tolik jako jediný den studia Stezky. A nebudeš-li ji správně studovat, nebudeš schopen strávit ani jedinou kapku vody."